Dnes je to 414 let, co se brány města Třeboně pokryly černým suknem. Tak píše dvorní písař Jeho Milosti, Václav Březan. Pročetla jsem jeho kroniku a dozvěděla se zajímavé detaily ze slavné éry tohoto jihočeského velmože.

I proto, že provázím v jeho bývalé bibliotéce a kunstkomoře, která dnes nese název Zámecká lékárna, nápad napsat o něm knihu pro děti na sebe nenechal dlouho čekat. Když procházím komnatami, v kterých měl pečlivě uspořádanou svou uměleckou sbírku, a vyprávím o něm turistům, mám pocit, že jsem mu skutečně blízko. Jaký asi byl? Co by říkal tomu, co se o něm dnes povídá? Byl skutečně takový milovník?

Kniha Nejsem cVok ovšem není o jeho milostných pletkách. Píšu o období, v kterém Petru Vokovi zbývá už jen několik týdnů života. Zaujalo mě především to, jakým způsobem se rozhodl vypořádat se zdivočelými vojáky z pasovského oddílu. O vpádu Pasovských se ve škole nejspíš moc neučí, přesto je to hodně zajímavá kapitola z našich dějin. Málokdo ví, že Petr Vok nechal roztavit svůj stříbrný „poklad“ a vyrazit 100 tisíc mincí, kterými vojáky vyplatil, aby zachránil své poddané. Tohle šlechetné gesto mě přimělo o něm napsat.

V knize vedle sebe plynou dva příběhy, čtrnáctiletého Matěje z roku 1611 a stejně starého Dana ze současnosti. Nikdy se nepotkají, nejde o sci-fi. Přesto je spojí řád rožmberské lebky, jehož byl Petr Vok velmistrem.

Rozhodla jsem se dětem představit nejen těžké období našich dějin, ale i podrobně popsat místo, kde se děj odehrává: Třeboň, její okolí a zejména nádherný renesanční palác, v kterém mám možnost pracovat jako průvodkyně v kostýmu Bílé paní Perchty. Však přijeďte, nebudete litovat! 🙂