Fotogalerie

Je to se mnou těžké. Vypadám každou chvilku jinak. Ale nejlíp, docela nejlíp se cítím mezi dětmi. Vlastními, cizími, je to celkem fuk. Děti jsou úžasné bytosti, které se nepřetvařují a jsou připravené na každou zábavu.

Já v létě 2020… na svatbě mého syna.
S vlastními dětmi na mé narozeniny v Měčíně, r. 2018
Miluji Francii. Takhle jsem se tam v roce 2010 pokusila ztratit :). Ani mě ani nejmenované knihovnici (vlevo) se to nepodařilo ! 🙂
Tady si hraju na šikovnou paní redaktorku Psala jsem články do různých časopisů, povídky, rozhovory se známými osobnostmi. Netušila jsem, že se pohybuju v pekle :). Rok 2008.
S ilustrátorem Jirkou Bernardem při křtu jedné z knížek o Johance 🙂 Autorských čtení a besed mám požehnaně. Díky, milý čtenáři!
s legendární Kamilou Moučkovou jsem napsala knihu Nejsem žádná lvice. Fotka na benzínce při jedné z cest na autorské čtení. Rok 2018.
Na jedné z akcí ve školní knihovně v Jihlavě, moje poslední akce před pandemií 2019 🙂

Mám dvě starší sestry Renatu a Hanku. Odmalička mě sekýrují, ale co já bych si bez nich počala… 🙂

Fotka ze svatby jedné z neteří. Mám jich celkem pět, pokusím se zjistit, zda bych si je sem mohla umístit. Sester jsem se neptala… 🙂
Jo, takhle jsme vypadaly, když jsme byly malé, a ještě jsme netušily,
co všechno nás semele.
Měčín u Klatov

Žiju v místě, kde se narodila v roce 1931 moje maminka Marie Vejvančická, provdaná Šatoplechová.

Koupila jsem tu starou školu, dům, který spravuji, miluji a věnuji všem dětem, které mají rády kouzla.

Takhle vypadal dům na konci srpna 2019.
Dům v lednu 2021
Je nás víc. Bruno ještě neví nic o pandemii ani o tom, že jeho babička vlastní strašidelný dům.