Dohromady nás svedla náhoda. Když jsem poprvé odnesla rukopis do Albatrosu, redaktoři usoudili, že se k němu budou nejlépe hodit ilustrace právě Zdeňky. Byla jsem potěšená, obrázky Zdeňky Krejčové jsem dobře znala. Moje děti měly nad postelemi její reprodukce z jednoho dětského kalendáře. První knížka Rošťák Oliver psaná mému synkovi vyšla v roce 2003. Je to tedy neuvěřitelných 20 let. Byla jsem tehdy roztěkaná máma samoživitelka, tři děti se uměly navyvádět! Lítala jsem od čerta k ďáblu, abych si přivydělala – a psaní knížek mi přišlo jako dobrý bonus k mé práci v prodejně s výpočetní technikou.
Možná máte stejně mylné představy jako jsem měla tehdy já: a sice že budu ilustrátorům kibicovat do jejich řemesla, radit, co mají kreslit a jak vybarvit – omyl je pravdou. Rukopisy ilustrátorům ve většině případů zasílají redaktoři sami a spisovatel pokorně čeká, co z toho bude. Jistě jsou spisovatelé, kteří si to nenechají líbit a ilustrátory lapí sami. Já jsem usoudila, že výtvarný talent nemám a nechám si poradit.
Zdeňka patří ke staré gardě ilustrátorů, kteří mají skutečně výtvarné vzdělání. Jako akademická malířka umí nakreslit jak figurky k dětské knížce, tak obrazy, které potěší dospělé oko.
Má za sebou zajímavé životní peripetie. Vyzpovídala jsem ji v domnění, že sem zveřejním rozhovor. Jenže… něco je natolik osobní a kuriosní, že by asi nebylo úplně dobré zveřejňovat to mým prostřednictvím. Jednoduše: Zdeňka je vážně milá, nemá žádné hvězdné manýry, přestože by si je jistě zasloužila. V dětství prožila dva roky v jisté exotické zemi, kde její tatínek stavěl přehradu. Na tu dobu stále s láskou vzpomíná, považte, že mívala opičku! a tamní scenérie a motivy dle mě stále pronikají i do Zdenčina díla.
Přestože ji profesoři na UMPRUM varovali, aby se nevdávala za spolužáka, neposlechla je. Manželství podle proroctví nevydrželo, zanechalo ve Zdenčině jemné duši šrámy, ale přesto o svém bývalém muži mluví hezky a s úsměvem. Její manžel je uznávaný umělec, jehož obrazy ale mě, jako obyčejného diváka, upřímně děsí. Jsou to takové temné čmáranice, které dle mě zobrazují jeho temné nitro. To říkám s nadsázkou, toho člověka osobně neznám. Nakonec není čeho litovat. Má s ním dva dospělé kreativní syny a hromadu vnoučat, z nichž jedno se intenzivně věnuje kreslení.
Na jednoho člověka, který jí byl pět let partnerem, vzpomíná s neuvěřitelnou něhou a láskou. Byl to jistý slovenský hudebník a dlužno podotknout, kdyby nezemřel, jsou spolu šťastní dodnes!
V průběhu let vzniklo pokračování Rošťáka Olivera a na světě jsou knihy v edici Druhé a Třetí čtení: Rošťák Oliver a Marica čarodějka a Rošťák Oliver a korále pro mořskou vílu.
Jsem ráda, že se Zdeňkou nás dnes spojuje přátelství. Vlastně jsem jednou v nouzi usoudila, že je to přesně ten člověk, kterému můžu zavolat, když je mi úzko, vyklopit mu kdejakou bolístku, vnutit se k večeři a k noclehu. Zdeňka je prostě hodný člověk. A ještě ke všemu umí skutečně malovat!
