Proč se u mě ve staré škole v Měčíně jednou za čas děti převléknou do dobového oblečení, jedí dobová jídla a současnost, kterou si přivezou v batůžku, jim zamknu na půdu? Protože se mi splnilo velké přání.
Moniky, Dáši a Heleny.
Ten nápad jsem dostala ještě před tím, než jsem dům v Měčíně u Klatov zakoupila. Chci mít zámek. Místo, kde se bude líbit dětem, kde bude starý nábytek, kde budeme pít a jíst ze starých servisů a budeme používat vyšívané ubrusy a dobové šatstvo. Stálo to spoustu práce a nervů, ale je to tu. Nemám zámek, ale starou školu, která se po náročné rekonstrukci zámku hodně podobá.
Už potřetí se našly statečné učitelky, tentokrát ze ZŠ Stross v Praze, které sem přijely na třídenní pobyt se svými žáky. Je to skvělý pocit, projít s dětmi minulostí a dostat se do roku, který zdobí erb Františka Josefa hraběte z Vrtby, jež tohle panství držel na počátku 19. století.
Děti mi pomohly složit 12 m3 dřeva.
Člověk by neřekl, že největší zážitek pro děti bude několikahodinová práce, do které jsme je nenutili. Obdivuhodné.
Kéž by se našel někdo, kdo se rozhodne mu vrátit jeho původní krásu.
Pobyt je třídenní. První den si s dětmi prohlédneme okolí, povím jim desítky historek, které znám, protože z Měčína pochází moje maminka a já tu jako dítě trávila prázdniny. Druhý den si vyzkouší vyučování, jaké tu probíhalo před sto padesáti lety.
Spisovatel a básník Josef Kožíšek v Měčíně působil v letech 1881-83.
Děti si taky vyzkoušely psát křídou na dřevěné tabulky, pérko namáčet do inkoustu a poslechly si Komenského desatero.
Máte-li chuť se svými žáky přijet a vyzkoušet si minulost, ozvěte se mi. Ráda vás u sebe doma přivítám.
