Divadlo s dětmi hraju už léta. Vybírám hry, které dokážu zpracovat tak, aby je mohli zahrát kluci a holky ve věku od šesti do patnácti let. Aby jim rozuměli, aby se v rolích cítili přirozeně. Aniž bych tušila, přiznávám, že Exupéry a jeho Malý princ mají letos výročí, rozhodla jsem se pro tenhle příběh hlavně proto, že se mi přihlásil na tábor kluk, který „jako by mu z oka vypadl.“
Scénář jsem napsala sama podle knihy, o které se nedá říct, že by byla pro děti. Jde spíše o pohádku pro dospělé. Příběh jistě znáte… Pilot Exupéry spadne doprostřed pouště… Příšerná žízeň mu způsobí halucinace. V noci hledí na rozzářené hvězdy na tmavé obloze a zjeví se mu krásný chlapeček, který bůhvíproč chce namalovat beránka… Spolu s pilotem navštěvují jednotlivé planety s podivuhodnými postavami, které v hlubokém Vesmíru žijí. Obchodnice, Byznysmen, Zeměpisec, Pijan, Liška…
Role vybírám dětem „na tělo“, podle přihlášek, které mi chodí od rodičů. Když nemám dostatek kluků, klučičí postavu prostě proměním v holčičí :). Proto i letos /a Exupéry by mi to jistě odpustil/ diváci neviděli krále, ale královnu, výhybkářku místo výhybkáře atd. :). Příběhu to určitě neuškodilo. Děti byly skvělé, příběh se naučily a předvedly tak, že jsme dvakrát po sobě vyprodali divadlo. Mno… divadlo… jde o mou vlastní improvizovanou scénu ve vlastní stodole, nicméně diváci jsou ochotní hodinu sedět na tvrdé konstrukci a hledět na bývalý mlat, dnes jeviště.
Jsem moc ráda, že se našly děti, které divadlo baví, a které hlavně přijaly můj svérázný způsob výuky a výchovy. Jsem staromódní, mám starobylý dům a hlavně konzervativní názory. Ač se mnou dost lidí nesouhlasí, mám za to, že dítě potřebuje řád – a podle toho řídím svůj divadelní tábor. Nakonec, říká to sama Liška: „Je třeba zachovávat řád. Mí lovci například každý čtvrtek tančí s děvčaty s vesnice. Kdyby nezachovávali řád, neměla bych vůbec prázdniny…“
Zpracovat knihu Malý princ tak, aby ji diváci pochopili, byla velká výzva. Scénář jsem psala během ledna a v duchu jsem si představovala, jak to bude vypadat na jevišti. Jsme amatéři, já a moje kolegyně Lenka, ale pokaždé se nám povede diváky přivést k úžasu. To je nádherný pocit. Lenka skládá hudbu, děti skvěle rozezpívá a já se věnuju činohře a všemu ostatnímu. Jasně, že pořád nezkoušíme divadlo. Chodíme do přírody, hrajeme hry, bereme děti na výlety. Letos například na „můj“ Švihov, kde provázím, tudíž si děti mohly vyzkoušet i klíče.
Tábory organizuju už neuvěřitelných dvacet let. Děti se mění, protože se mění jejich výchova, ale pořád jsou dětmi. Zvídavé, zábavné, tvárné a rády se předvádějí. Práce s nimi je sice náročnější než dříve, ale to rozhodně není jejich chyba. Já sázím na upřímnost, tak spolu každý večer probíráme den, který právě uběhl. Každý má právo se k němu vyjádřit. Názory dětí beru vážně.
Věřím, že by Exupéry pochopil, proč jsem na jeviště přidala postavu jeho samotného v šesti letech. Známá scéna s malováním „klobouku“ byla v podání šestileté Julinky z Měčína velmi půvabná.
Během roku v Měčíně také vedu divadelní kroužek. A jsem moc ráda, že dvě holčičky z první třídy souhlasily, že si s námi zahrají i v létě. Julinka neodmítla hrát kluka Antoina a Štěpánka si zahrála Ozvěnu.
A jak se vlastně Malý princ dostal na jeviště? To byl zapeklitý úkol… ale nakonec tam opravdu přiletěl…
Miluju děti a divadlo. A moc se těším na další ročník. Máte snad dítě, kterému by se u nás líbilo? Pošlete mi ho! 🙂
