{"id":349,"date":"2020-11-28T01:52:55","date_gmt":"2020-11-27T23:52:55","guid":{"rendered":"http:\/\/www.petrabraunova.cz\/?p=349"},"modified":"2020-11-28T13:47:51","modified_gmt":"2020-11-28T11:47:51","slug":"zemrela-kamila-mouckova","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/?p=349","title":{"rendered":"Zem\u0159ela Kamila Mou\u010dkov\u00e1"},"content":{"rendered":"\n
\"\"
U jedn\u00e9 z benz\u00ednek… na cest\u011b za \u010dten\u00e1\u0159i.<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Vlastn\u011b jsem si to nep\u0159ipou\u0161t\u011bla. P\u0159edstavu, \u017ee by Kamila opravdu ode\u0161la. A\u010dkoli jsme spolu \u010dasto a b\u011b\u017en\u011b mluvily o smrti, abychom smazaly tabu a mohly b\u00fdt zcela otev\u0159en\u00e9, nikdy jsem si to necht\u011bla p\u0159edstavit. Mysl\u00edm, \u017ee Kamilu velmi p\u0159ekvapilo, \u017ee p\u0159e\u017eila v\u011bk sv\u00e9 maminky, 83 let, a smrt pro ni bylo pak n\u011bco abstraktn\u00edho, co se j\u00ed mo\u017en\u00e1 nebude ani t\u00fdkat. I mn\u011b postupem \u010dasu p\u0159i\u0161la nesmrteln\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Moje prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed s Kamilou bylo pracovn\u00ed. Dostala jsem nab\u00eddku nakladatelstv\u00ed Edice \u010cesk\u00e9 televize na liter\u00e1rn\u00ed zpracov\u00e1n\u00ed po\u0159adu Barvy \u017eivota. Kamila ten po\u0159ad vymyslela a n\u011bkolik let ho uv\u00e1d\u011bla. J\u00e1, \u010dlov\u011bk bez televize, jsem nic takov\u00e9ho netu\u0161ila. Kamilino jm\u00e9no jsem znala z tisku, ale velmi matn\u011b jsem si uv\u011bdomovala jej\u00ed postaven\u00ed. V roce 68 mi byl jeden rok.<\/p>\n\n\n\n

„Kamila je sv\u00e9r\u00e1zn\u00e1,“ dostala jsem informaci z redakce. „Ov\u0161em sama po\u017e\u00e1dala o n\u011bkoho, kdo s n\u00ed dan\u00fd materi\u00e1l zpracuje do knihy. A tak jste m\u011b napadla vy.“ <\/p>\n\n\n\n

Koho by to nepot\u011b\u0161ilo. Redaktorka mi dala telefonn\u00ed \u010d\u00edslo, videokazety s po\u0159adem a velmi m\u00e1lo \u010dasu. Knihu cht\u011bla m\u00edt zpracovanou do n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u016f. Byl konec roku 2007. Ani\u017e bych si prostudovala \u017eivot ikony osma\u0161edes\u00e1t\u00e9ho, na \u010d\u00edslo jsem zatelefonovala. P\u0159ekvapil m\u011b drsn\u00fd hlas. Kamila na druh\u00e9 stran\u011b prakticky ihned vyslovila pozv\u00e1n\u00ed k n\u00ed dom\u016f, aby to „odsejpalo“. Mysl\u00edm, \u017ee jsme byly p\u0159ekvapen\u00e9 jedna druhou. J\u00e1 t\u00edm, v jak\u00e9m stylu Kamila \u017eije, v byt\u011b se starod\u00e1vn\u00fdm n\u00e1bytkem, mnoha origin\u00e1ly na zdech, elegantn\u00edmi drobnostmi a zakonzervovan\u00fdm vkusem prvn\u00ed republiky. Pomalu mi doch\u00e1zelo, \u017ee \u017eena v dom\u00e1c\u00edch \u0161atech s mnoha n\u00e1ramky na p\u0159edlokt\u00ed, kter\u00e1 mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b dala kl\u00ed\u010de od bytu, nebude oby\u010dejn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Kamilu jist\u011b p\u0159ekvapil m\u016fj outfit, resp. v\u011bci ze sek\u00e1\u010de, kter\u00e9 zd\u00e1nliv\u011b v\u016fbec nelad\u00ed, rozcuchan\u00e9 vlasy a oml\u00e1cen\u00fd notebook. Usadila m\u011b do u\u0161\u00e1ku u okna sv\u00e9ho obrovsk\u00e9ho bytu, uva\u0159ila kafe do modrob\u00edl\u00e9ho porcel\u00e1nov\u00e9ho hrnku s pod\u0161\u00e1lkem, a zap\u00e1lila si cigaretu. Ne\u017e jsme se pustily do pr\u00e1ce, pov\u00eddaly jsme si. Brzy jsme p\u0159i\u0161ly na neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 shody. <\/p>\n\n\n\n

Ka\u017ed\u00e1 m\u00e1me t\u0159i d\u011bti, dv\u011b holky a jednoho kluka, se dv\u011bma mu\u017ei. Jsme rozveden\u00e9, podvedly n\u00e1s nejv\u011bt\u0161\u00ed kamar\u00e1dky. Milujeme knihy, kter\u00fdmi ka\u017ed\u00e1 m\u00e1me oblo\u017een\u00e9 st\u011bny. Jsme sv\u00e9hlav\u00e9. Nesn\u00e1\u0161\u00edme hlup\u00e1ky a lenochy. \u0158\u00edk\u00e1me lidem pravdu a t\u00edm je d\u011bl\u00edme na dv\u011b skupiny: jedni n\u00e1s obdivuj\u00ed, druz\u00ed n\u00e1s nesn\u00e1\u0161\u00ed. Kamilino modern\u00ed my\u0161len\u00ed m\u011b fascinovalo. Jako by n\u00e1s ani ned\u011blilo \u010dty\u0159icet let! Sp\u0159\u00e1telily jsme se. Doch\u00e1zela jsem k n\u00ed dom\u016f prakticky obden, dokola jsme si pou\u0161t\u011bly videokazety s po\u0159adem a vyb\u00edraly zaj\u00edmav\u00e9 osobnosti. Nebylo to lehk\u00e9 – n\u011bkter\u00e9 u\u017e ne\u017eily. Kamila obdivovala jak rychle um\u00edm ps\u00e1t na stroji, mn\u011b zase fascinovalo, \u017ee ji nikdy nenach\u00e1z\u00edm nenal\u00ed\u010denou, v b\u011b\u017en\u00fdch dom\u00e1c\u00edch hadrech, jako jsou tri\u010dka a leg\u00edny. Kamila v\u017edy m\u011bla dom\u00e1c\u00ed \u0161aty, v\u017edy m\u011bla uklizeno a v\u017edy um\u011bla naslouchat. Rukopis knihy Barvy \u017eivota jsme odevzdaly v\u010das. <\/p>\n\n\n\n

Kniha vy\u0161la v roce 2008, prob\u011bhl k\u0159est. S Kamilou jsem se rozlou\u010dila a pod\u011bkovala j\u00ed za spolupr\u00e1ci, v domn\u011bn\u00ed, \u017ee p\u0159\u00e1telstv\u00ed, kter\u00e9 n\u00e1s pojilo, bylo ryze pracovn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

„A nechce\u0161 zapsat moje \u017eivotn\u00ed pr\u016f\u0161vihy?“ zeptala se Kamila. „Jak to mysl\u00ed\u0161?“ podivila jsem se, proto\u017ee mi hned nedo\u0161lo, \u017ee docela v\u00e1\u017en\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o vlastn\u00edm \u017eivotopisu. <\/p>\n\n\n\n

„Nahoru a dol\u016f, to by mohlo lidi bavit, ne?“ pousm\u00e1la se. A tak jsme si pl\u00e1cly. „Kl\u00ed\u010de si nech,“ \u0159ekla. „Ale jestli to bude cht\u00edt n\u011bkdo vydat?“<\/p>\n\n\n\n

Napadlo m\u011b se zeptat mlad\u00e9ho progresivn\u00edho nakladatele Tom\u00e1\u0161e, majitele nakladatelstv\u00ed 65. pole. „\u017divotopis Kamily Mou\u010dkov\u00e9?“ nadzdvihl obo\u010d\u00ed. „A to bude\u0161 um\u011bt napsat?“<\/p>\n\n\n\n

Je pravda, \u017ee jsem do t\u00e9 doby psala v\u00fdhradn\u011b knihy pro d\u011bti. Ale po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch str\u00e1ven\u00fdch s Kamilou jsem nepochybovala o tom, \u017ee jej\u00ed \u017eivot, z kter\u00e9ho mi tu a tam leccos utrousila, zap\u00ed\u0161u s dostate\u010dnou invenc\u00ed. Ob\u010das mi p\u0159i jej\u00edm vypr\u00e1v\u011bn\u00ed p\u0159i\u0161lo, \u017ee snad nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby se v\u0161echno „to absurdn\u00ed a dramatick\u00e9“ p\u0159ihodilo ve skute\u010dnosti. I od Tom\u00e1\u0161e jsme dostali \u0161ibeni\u010dn\u00ed term\u00edn – cht\u011bl dostat knihu na v\u00e1no\u010dn\u00ed trh. <\/p>\n\n\n\n

A tak jsem znovu tr\u00e1vila mnoho podve\u010der\u016f a ve\u010der\u016f v temn\u00e9 ulici nedaleko Revolu\u010dn\u00ed ulice v Praze, v ply\u0161ov\u00e9m k\u0159esle u okna, vypila jsem des\u00edtky \u0161\u00e1lk\u016f k\u00e1vy a \u0165ukala a \u0165ukala. Ob\u010das n\u00e1s vyru\u0161il m\u016fj mobil, to kdy\u017e volalo n\u011bkter\u00e9 moje d\u00edt\u011b, cht\u011blo v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 i\/y se p\u00ed\u0161e ve slov\u011b vitr\u00edna anebo jestli se knedl\u00edky h\u00e1\u017eou do hork\u00e9 nebo studen\u00e9 vody… Moje zlat\u00e9 d\u011bti. Nech\u00e1valy m\u011b odjak\u017eiva pracovat a dok\u00e1zaly se o sebe postarat. Chod\u00edvala jsem dom\u016f pozd\u011b, do noci jsem je\u0161t\u011b ladila texty, abych je druh\u00fd den Kamile p\u0159in\u00e1\u0161ela k autorizaci. Kluci v nakladatelstv\u00ed byli spokojeni, obzvl\u00e1\u0161\u0165 po ve\u010d\u00edrku u Kamily, kde v\u00edno teklo proudem a do noci se oz\u00fdval Kamilin chraplav\u00fd sm\u00edch… N\u011bkter\u00e9 historky, kter\u00e9 n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bla, se publikovat nedaly. A my se rozhodly pro seri\u00f3zn\u00ed knihu, \u017e\u00e1dn\u00fd bulv\u00e1r. Kamilina up\u0159\u00edmnost rukopisu d\u00e1vala t\u0159eskut\u00e9 emoce, kter\u00e9 jsem ob\u010das musela polykat spolu s k\u00e1vou, abych v\u016fbec mohla ps\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n

A pak do\u0161lo na n\u011bkolik krabic fotografi\u00ed, kter\u00e9 Kamila snesla ze sk\u0159\u00edn\u011b a vysypala na zem. Mnoho cenn\u00fdch, nikde nevid\u011bn\u00fdch fotek. R\u00e1j pro grafikovo oko. <\/p>\n\n\n\n

Dokon\u010den\u00ed knihy prov\u00e1zely nervy, aby se nejen „l\u00edbila“, ale aby \u010dten\u00e1\u0159i v\u011b\u0159ili, \u017ee ten \u017eivot se skute\u010dn\u011b takhle odehr\u00e1l! Kamila rozhodla \u017ee rukopis nech\u00e1 p\u0159e\u010d\u00edst Ji\u0159ce. Ji\u0159ina \u0160iklov\u00e1, prakticky sousedka a Kamilina letit\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b, si rukopis skute\u010dn\u011b p\u0159e\u010detla a velmi kladn\u011b ohodnotila. Spadl mi k\u00e1men ze srdce. <\/p>\n\n\n\n

Po odevzd\u00e1n\u00ed rukopisu jsem j\u00ed vracela kl\u00ed\u010de od bytu. Lou\u010dily jsme se s \u00fasm\u011bvem. Ani ne za t\u00fdden mi v\u0161ak volala: „Kde jsi? Zvykla jsem si na tebe, a te\u010f mi chyb\u00ed\u0161.“<\/p>\n\n\n\n

A j\u00e1 pochopila, \u017ee to, co n\u00e1s k sob\u011b p\u0159ivedlo, a sice pr\u00e1ce, n\u00e1s semklo v\u00edc, ne\u017e jsem j\u00e1 osobn\u011b p\u0159edpokl\u00e1dala. Za\u010dala jsem Kamilu nav\u0161t\u011bvovat jen tak, co\u017e mi p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale o to v\u00edc z\u00e1bavn\u00e9. Brala m\u011b na koncerty a do divadla, proto\u017ee byla \u010dlenkou poroty Thalie a j\u00e1 j\u00ed vd\u011b\u010dn\u011b d\u011blala doprovod. A pak za\u010daly chodit kladn\u00e9 ohlasy na knihu a p\u0159i\u0161la prvn\u00ed pozv\u00e1nka na spole\u010dn\u00e9 \u010dten\u00ed. To byla v\u00fdzva! A pak se s besedami roztrhl pytel. Ani neum\u00edm \u0159\u00edct, kolik jsme jich za t\u011bch t\u0159in\u00e1ct let, co jsme se znaly, absolvovaly. Lid\u00e9 Kamilu v\u017edy v\u00edtali potleskem, m\u011bli dojat\u00e9 o\u010di, p\u0159ed\u00e1vali j\u00ed d\u00e1rky, kv\u011btiny a dopisy. Byla pro n\u011b \u017eiv\u00fdm symbolem jedn\u00e9 epochy a byli na ni hrd\u00ed. Skl\u00edzely jsme \u00fasp\u011bch, dlouho, p\u0159edlouho. Kniha se vyprodala, i jej\u00ed dotisk, tak\u017ee sedm tis\u00edc kus\u016f knihy le\u017e\u00ed kdesi v knihovn\u00e1ch, pokud se jich lid\u00e9 nezbavili jinak – kdo v\u00ed. Ale vzpom\u00ednka na Kamilu Mou\u010dkovou, \u017eenu s ocelov\u00fdmi nervy, jist\u011b z\u016fstane. „Neblbni, jsem \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed, nervy m\u00e1m jako ka\u017ed\u00fd,“ br\u00e1nila se. „Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 lvice.“ A proto na\u0161e kniha dostala tenhle n\u00e1zev…. Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 lvice. <\/p>\n\n\n\n

M\u011bla jsem ji r\u00e1da. Byla chytr\u00e1. Byla hodn\u00e1. Byla \u0161t\u011bdr\u00e1. Nesoudila! Nikdy a nikoho.<\/p>\n\n\n\n

A te\u010f je pry\u010d. Kamila – lvice. Ode\u0161la. Zem\u0159ela. Zmizela. M\u00e1m chu\u0165 k\u0159i\u010det do nebes. Kde jsi? Zvykla jsem si na tebe a te\u010f mi chyb\u00ed\u0161!<\/p>\n\n\n\n

\"\"
S Kamilou ve Slavkov\u011b<\/figcaption><\/figure>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Vlastn\u011b jsem si to nep\u0159ipou\u0161t\u011bla. P\u0159edstavu, \u017ee by Kamila opravdu ode\u0161la. A\u010dkoli jsme spolu \u010dasto a b\u011b\u017en\u011b mluvily o smrti, abychom smazaly tabu a...<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":358,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_newsletter_access":"","_jetpack_dont_email_post_to_subs":false,"_jetpack_newsletter_tier_id":0,"_jetpack_memberships_contains_paywalled_content":false,"_jetpack_feature_clip_id":0,"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_post_was_ever_published":false},"categories":[2],"tags":[],"class_list":["post-349","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-o-mne"],"jetpack_featured_media_url":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/wp-content\/uploads\/2020\/11\/Kamila17.jpg","jetpack_sharing_enabled":true,"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/349","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=349"}],"version-history":[{"count":9,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/349\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":365,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/349\/revisions\/365"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/358"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=349"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=349"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.petrabraunova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=349"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}