S ilustrátorem knihy Ema a kouzelná kniha Tomášem Řízkem při předávání cen ankety SUK 2010

Vážená paní Braunová, omlouvám se za moji opovážlivost, obtěžovat Vás tímto
dopisem v poslední den vánočních svátků, ale nemohl jsem jinak.
Nejprve dovolte, abych se trochu představil. Letos mě bylo 57 roků a 30 let
mého života, strávil jsem ve státní službě, tedy nejprve u SNB a později u
Policie ČR, což samozřejmě člověka dost poznamená - jak, to nechť posoudí moje
rodina a známí.
Nebyl jsem nikdy vášnivým čtenářem, ale přesto jsem alespoň pár knih přečetl a
to opakovaně. Vybavuji si Lovce mamutů a pak trilogii norského spisovatele
Gulbranssena Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor a Není jiné cesty (tu jsem
dostal od mého otce).
Mám jediného vnuka, osmiletého druháka a vždycky jsme se s manželkou snažili,
vést ho k četbě. Za to nás letos odměnil tím, že si v ZŠ Rokytnice u Slavičíma,
kam chodí, sám z nabídky objednal Vaši knížku "Ztraceni v čase". Zprvu jsem měl
jakési pochybnosti, moc jsem současné literatuře nedůvěřoval. Ale stalo se to,
že vnuk si k nám knížku včera vzal na krátké prázdniny. Začal ji sice číst
sám, ale pak mě požádal, abych mu ji přečetl já. Nedalo se nic dělat a tak jsem
se do toho dal. Stačily pak 2 hod. včera odpoledne a dnes dopoledne a byla
přečtená.
Musím říct, že oba jsme byli nadšení. Možná k tomu přispělo i to, že vnuk je
velmi citově vázán na svoji matku - moji dceru a vy tam tak působivě
popisujete, jak po ní v jiném čase teskní.
Proto bych Vám chtěl touto cestou za uvedenou knížku moc poděkovat a do roku
2012, popřát Vám další tvůrčí úspěchy. Dovoluji si ještě připojit foto vnuka a
zimního Pitína.

Den pro mou knihu v Horažďovicích v roce 2008

S Martinou Drijverovou a jejím synem výtvarníkem Vojtou Otčenáškem